Festival dětské psychologie

O víkendu jsem měla tu čest zúčastnit se prvního ročníku Festivalu dětské psychologie. Jelikož jsem navnímala spoustu užitečných věcí, rozhodla jsem se o ně s vámi podělit a sepsat to, co podle mého názoru bylo nejzajímavější.

doc. PhDr. et. PhDr. Radek Ptáček Ph.D. započal celý den báječnou přednáškou: Co víme o výchově a vývoji dětí v 21.století.

Mozek. Všichni ho máme (i když nám někdy přijde, že ho někteří moc nepoužívají). Zajímavé je, že náš mozek v sobě má kromě toho známého, lidského, ještě dva další a to: mozek plaza a savce. Kdo v nás tedy mluví, když se například na své děti rozčilujeme? Jsme to my, had nebo savec?

Plazí mozek
Ta nejhlubší část mozku, která v sobě obsahuje instinkty, které hodnotí míru našeho ohrožení. V této části nejednáme racionálně, ale instinktivně a pudově. Až do jednoho roku dítěte tento druh mozku převládá a proto je naprosto normální, že děti svou nespokojenost (ohrožení) vyjadřují pláčem, beznadějí a někdy až agresí. Když potřebují mamince říct, aby neodcházela, je to jediná cesta, kterou do té doby poznaly. Když si nebudeme plačících dětí všímat, pouze v nich poroste mozek plaza a nebudou mít možnost posunout se dál. Nehledě na to, že v nich bude růst pocit, že když naříkají, nikdo jim nepomůže a tím ztrácejí důvěru jak v rodiče, tak v dobro světa. Proto názory “nechte děti vyřvat, ať je nerozmazlíte”, nejsou úplně šťastné.

Savčí mozek

Tato část mozku si pamatuje úplně všechno z našeho života a může za naše emoce a vztahy. Pan doktor Ptáček zmiňuje následující: Pociťuj - Pamatuj - Utvářej vztahy. Jak tomu rozumět? Děti během 2,5 let získávají prvotní zkušenost se savčím mozkem. Zkouší, kam až mohou zajít a na nás, dospělých, je to, abychom dětem nastavili pravidla. Pravidla, která jsou jasná a jednoduchá a která budeme dodržovat. Namítáte, že děti pravidla nepotřebují? Dodržování toho, na čem se s nimi domluvíte, má ale velmi důležitý vliv na jejich vnitřní motivaci a budování jejich sebevědomí. Diskutujme tedy s dětmi, ale zároveň jim dávejme jasné hranice.

Lidský mozek

V naše lidském mozku (který většina z nás zná), působí neokortex, který má za úkol řešit úkoly a posilovat empatii. Je potřeba se učit ze zkušeností, mít sebereflexi. Na nás, rodičích, je, abychom dětem dali prostor tyto zkušenosti zažít. Abychom jim dali důvěru a svobodu si “ten čumák” nabít. Měli bychom dětem věřit a podporovat je a zároveň posilovat jejich odpovědnost. Nemít tedy za každé situace pravdu a tu předávat dětem. I když si myslíme, že víme, co je pro naše děti nejlepší, nechme je, ať na to přijdou samy.

Jak mi tohle rozdělení tedy může pomoci při běžném životě? Zkuste se zaměřit na to, kdo ve vás v danou chvíli zrovna mluví. Vzteká se vaše ratolest a vy ji to oplácíte křikem? Mluví spolu dva plazi. Zkuste držet toho svého na uzdě, několikrát se nadechněte a opět vydechněte a buďte trpěliví.

Zkouší dítě vaši trpělivost s tím, jestli by zrovna dneska nemohlo porušit pravidlo, na kterém jste se společně domluvili? Je to mozek savce, který potřebuje jasně definovat hranice, aby si zapamatoval, co a jak, a na tomto základu budoval dobré vztahy.

No a jestliže máme chuť dětem neustále “lajnovat” jejich život a myslíme si, že víme naprosto přesně, co by měli dělat a co je pro ně nejlepší, stoupněme si alespoň o dva kroky dále a nechme děti, ať si na to přijdou samy. Nebraňme jim si ten “čumáček nabít”. Zároveň tady pro ně ale buďme, když budou potřebovat svou situaci sdílet a nabídněme porozumění a podporu.

A co dál?

  1. Mějme děti prostě rádi, budujme dobré vztahy tady a teď.

  2. Buďme emočně vřelí, vděční, laskaví a milí. Na všechny kolem a hlavně sami na sebe. Dá se to natrénovat a všichni víme, že děti nás napodobují.

  3. Mysleme na to, v jakém prostředí žijeme. Vědci zjistili, že faktor vzdálenosti od lesa ovlivňuje to, jak dlouho jsme na tomto světě. Tak šup, po dočtení tohoto článku, se vydejte sami nebo s dětmi do lesa a buďte tam co nejdéle.

  4. Dodržujte zdravou stravu. Nebuďte lhostejní k tomu, co jíte vy a vaše rodina.

Od narození po 6 let si s dětmi co nejvíce hrajte.

Od 6ti do 12ti let se s nimi učte. Věnujte jim svůj čas vědomě.

Od 12ti let dávejte dětem co nejvíce prostoru. Oceňujte je a dávejte jim vědět, že je podporujete.

Na co si dát pozor?

Alarmující je statut OSAMĚLOSTI, která dle výzkumů zabíjí více lidí než kouření nebo alkoholismus. Proto budujte dobré vztahy a nebuďte lhostejní k lidem kolem vás. Je něco jiného být chvíli sám a cítit se osaměle.

Pan PhDr. Václav Mertin mluvil o Výchovných maličkostech.

Zdůrazňoval fakt, že je opravdu důležité být s dětmi. Ne je dát už v raném věku do institucí, kde za nás, rodiče, přebírá výchovu někdo jiný.

Děti by se měly co nejvíce rozvíjet všeobecně.

Neměli bychom likvidovat zvídavost dětí.

Veškerá hra v předškolním věku je učení a naopak.

Učení se nerovná soutěžení.

Známky do výchovy ani školy nepatří. Děti jsou poté motivovány pouze strachem.

Měli bychom s dětmi co nejvíce mluvit, ale zároveň neočekávat, že mluvení povede k výsledkům.

Dítě může spoustu věcí rozhodnout, ale zároveň si za svá rozhodnutí ponese následky. Má odpovědnost je ho tohoto naučit.

Paní doktorka Cajthamlová mluvila O stravování předškolních a školních dětí.

Je zaznamenáno, že v dnešní době mají děti o 30 hodin pohybu týdně méně, než tomu bylo před 20ti lety.

Děti by měly být co nejvíce v přírodě, chodit, běhat, pravidelně spát. Jíst kvalitní potraviny a pít čistou vodu.

Když ve složení potraviny uvidíte glutamát sodný nebo glukózo fruktózový sirup, tak se tomu snažte vyhnout.

Oříšky uchovávejte ve skleněných dózách, jinak mohou v našich přetopených bytech plesnivět.

Naše moč by měla být slámově žlutá. Takže pokud to tak není, přemýšlejme o tom, co jíme a pijeme.

Co se týče pití, zkusme pít před a po každé aktivitě. “Začneš něco dělat, napij se. Přestaneš něco dělat. Napij se.” Nejen vodu, ale také ovocné či bylinkové čaje.

Snídaně je naprosto nejdůležitější.

Nepřekračujme denní dávku vitamínu C. Bohatě stačí jeden menší pomeranč denně.

Ptejme se dětí, jestli jim stačí obědy ve školách.

Veronika Kašáková měla velmi silnou přednášku o sobě, jako “holce z děcáku”. Z jejího příběhu, měla většina posluchačů husí kůži. Mluvila o tom, jak je důležité odpouštět lidem kolem sebe. A také o tom, že na hezké dětství není nikdy pozdě. Velmi doporučuji Verču si vyhledat a poslechnout si některou z jejich přednášek, je to velmi laskavé poslouchání.

Já osobně už se těším na další ročník. Jsem ráda, že vznikají iniciativy, kde se představuje psychologie široké veřejnosti - rodičům i pedagogům, a že o tyto aktivity má zájem čím dál tím více lidí. Je vidět, že nám opravdu není lhostejné, jak k našim dětem přistupujeme. A to je moc dobrá zpráva! :-)