Jóga pro onkologicky nemocné děti

Rádi bychom v našem článku ukázali další tvář Little Bubbles a představili projekt Malá Jóga a její velké příběhy. Malá Jóga vznikla ze společné iniciativy kliniky rehabilitace FN Motol a České asociace dětské jógy. Cílem je zajistit onkologicky nemocným dětem vhodnou pohybovou aktivitu pod vedením zkušených lektorů, a to hlavně v době mimo hospitalizaci v nemocnici.

Co je Malá Jóga?

Malá Jóga je určena dětem, které se léčí s onkologickým či jiným chronickým onemocněním. Zároveň je prostředkem, jak tyto děti zapojit do běžné pohybové aktivity, i když nemohou být součástí kolektivu, a to hlavně z důvodu snížené imunity. Součástí komplexní péče jako takové je i rehabilitace - pohybová terapie, kterou se lektoři v rámci projektu snaží zajistit všem nemocným dětem hlavně v domácím prostředí.

Proč je cvičení s onkologicky nemocnými dětmi tak jiné?

Děti mohou být v průběhu léčby častěji obéznější, než byste čekali. Mívají tzv. měsíčkovitý obličej, kulatá bříška a tenké končetiny. To vše vlivem nejrůznějších léků, které jsou pro jejich úspěšnou léčbu nezbytné. Onkologicky nemocné děti mají často kulatá záda a tím i špatné držení těla. Mají suchou kůži a většina z nich nemá vlivem chemoterapie vlasy. Často se vyskytuje únava, objevují se poruchy pozornosti. A v neposlední řadě má dítě snížený počet bílých krvinek, což ohrožuje jeho imunitu. To vše a mnoho dalšího jsou důvody, proč vznikla Malá Jóga. Totiž aby přinesla nejen zlepšení fyzického stavu dětí, ale také motivaci a předávání pozitivních myšlenek a radosti.

Jak probíhá cvičení?

Dětská jóga je komplexní cvičení, které pomáhá rozvíjet fyzickou kondici a svalovou sílu, ale také koordinaci, stabilitu, smyslové vnímání. Pomáhá dechovým, trávicím a vylučovacím funkcím. Vychází z klasické jógy, probíhá formou her a je přizpůsobená věku a schopnostem dítěte. Cviky napodobují zvířata (zajíc, kočka, pes), rostliny (strom, květina) a předměty kolem nás (stůl, židle). Délka lekcí s onkologicky nemocnými dětmi je velice individuální a záleží na stavu malého pacienta. Některé děti zvládnou cvičit i několikrát týdně, některé jen několik minut.

Je třeba také zmínit, že pro projekt jsou vybíráni opravdu citliví a empatičtí lektoři, aby se rodina v jejich přítomnosti cítila dobře. Lektor je ten, kdo rozhoduje o vhodnosti cvičení a jejich používání, protože tak jako dbáme na potřeby dětí my v Bublinkách, i zde každé dítě zvládne něco jiného. Někdy je nutné improvizovat a lekci přizpůsobit dítěti a jeho potřebám. V každém případě je zásadní, aby se děti cítily dobře a pohodlně. Hlavním cílem je zlepšení kondice a obnovení hybnosti, posílení oslabených svalů a zlepšení držení těla. Jednou z nejvíce doporučovaných ásán je Kočka. Je to výborný cvik pro protažení těla, páteře i svalů podél páteře, masíruje orgány v břišní dutině a učí propojení dechu s pohybem (nahrbení a narovnání). Kočka slouží také jako prevence asymetrie, napřimuje páteř a hlídá správné postavení ramen. Kromě páteře se lektoři snaží rozvíjet i koordinaci a navracet rovnováhu. Po konzultaci s lékařem, rodiči i dítětem samotným, zařazují pro podporu senzitivního vnímání i masáže. Procvičují s dětmi plosky nohou i dech. A po každém cvičení je zařazena také pravidelná relaxace. Skoro jako se zdravými dětmi, že? Ale existují i pozice naprosto nevhodné pro onkologicky nemocné děti. Například kotrmelce, jóga v páru, pozice svíčky, zvedání rukou nad hlavu a mnoho dalších.

Co zažívají rodiče nemocných dětí?

V první řadě zmatek, protože nejsou schopni vnímat nic jiného, než to, že jejich dítě onemocnělo. Vyrovnávají se s realitou a strachem o život nemocného, ale i o zdraví celé rodiny. Jsou naštvaní na celý svět. I boj s těmito pocity patří mezi úkoly lektorů. Rodičům se snaží dodávat naději a hlavně je učí s nemocí žít. Mnohdy se stane, že si lektor vypěstuje s rodinou velmi blízký vztah.

I my jsme se do projektu zapojili a v dalším pokračování si tak můžete přečíst zkušenost naší zakladatelky Terky, pro kterou byla doslova výzva zkoušet vlastní bublinkovou jógu na dětech, které nemají to štěstí být zdravé. Příběh Verunky a dalších najdete přímo na stránkách Malé Jógy, kterou můžete také finančně podpořit. Díky vám tak bude možné proškolit další lektory a propojovat je s onkologicky nemocnými dětmi v místě jejich bydliště.

Příběh Verunky

O projektu Malá Jóga jsem se dozvěděla z letáčku ve studiu, ve kterém pořádáme lekce jógy pro děti s angličtinou. Poté jsem kontaktovala Hanku Luhanovou, abych o si zjistila více informací.

Dozvěděla jsem se, že lektorem se může stát kvalifikovaný instruktor jógy se specializací na dětskou jógu. Potřebná školení jsem absolvovala přímo v Motole s lékaři z rehabilitačního centra a fyzioterapeuty, kteří přicházejí do styku s onkologicky nemocnými dětmi každý den. Dozvěděli jsme se něco o leukémii jako takové, o tom, jak celý proces léčení a rehabilitace probíhá a také to, jak je důležité s dětmi cvičit hlavně ve fázi konsolidace. Po teoretické části jsme navštívili děti a ukázali si pár cviků. Po tomto školení jsem čekala, až budu kontaktována jako vhodný lektor. To se stalo zanedlouho a já jsem se tak dostala do rodiny Verunky.

První setkání bylo neuvěřitelně pozitivní a neslo se v dobré náladě. Verunka i její sestřička Vendulka byly nedočkavé a chtěly hned cvičit :-) Nejdřív jsme se na sebe naladily, povídaly jsme si o tom, co máme každá ráda, jaká barva nám dělá radost, jaké zvíře máme nejraději a na jakém místě se cítíme dobře. Je to velice podstatné, protože si tímto rozhovorem lektor snadněji získá důvěru dítěte. Poté jsme vyrazily “na výlet”, vystřídaly jsme několik dopravních prostředků (letadlo, loďku, auto, autobus i kolo) a dojely až do tepla, kde svítilo sluníčko, které jsme pozdravily. Namazaly jsme se krémem (třením dlaní) a prohřály se na dece. Jelikož jsme dostaly cestou hlad, připravily jsme si sandwich (natažené nohy a hluboký předklon), při kterém se ale Verunka necítila dobře, a proto jsme cvik uzpůsobily, aby ho zvládla. Poté jsme vyrazily člunem pozorovat delfíny, želvy a chobotnice (přání holčiček). S chobotnicí, která má osm chapadel, nám pomohla maminka, která sem tam na lekci pokukovala. Abychom se stihly vrátit před obědem, cestu “domů” jsme si zkrátily na létajícím koberci.

Příběh+Verunky.jpg

První lekce trvala skoro hodinu a když jsem poté odcházela, Verunka i její sestřička mě nechtěly pustit a neustále se ptaly, kdy přijdu zase. Po lekci mi maminka ukazovala video, které znázorňuje neuvěřitelnou cestu Verunky. Video bylo určené Verunčiným spolužákům jako vysvětlení, proč Verča celý rok chyběla.

Při dalším setkání jsem vypozorovala drobnou únavu a bělost v obličeji. Verunka tou dobou absolvovala náročné lumbální punkce a navíc její krevní testy nebyly v onen den uspokojivé. Nicméně byla nadšená a plná radosti. V pokojíčku byly nachystané jógové karty i podložky. Nejdříve jsme si zacvičily pár cviků z jógových karet, které Verunka připravila. Poté jsme se vydaly cestovat do vesmíru. Připravila jsem mapu, která zobrazovala naše putování. Nejprve jsme si oblékly skafandr (hluboký předklon v sedě a lukostřelec). Nasadily jsme si helmu tak, že jsme spojily ruce nad hlavou do “kulata” a otáčely jsme se do stran, abychom zjistily, jak nám helma sedí. Poté jsme postavily vesmírnou loď (dvojitá loďka), do které jsme nastoupily. Doprovázeny vesmírnou hudbou jsme se rozletěly do vesmíru (pozice na bříšku, natažené ruce do stran, které představují křídla vesmírné lodi). Domluvily jsme se, že obletíme celý vesmír. Když začala být Verunka unavená, zařadila jsem do lekce relaxaci na zádech, kdy nám sluníčko prohřívalo jednotlivé části těla a lehtala jsem holky paprskem z krepáku. “Domů” jsme se vracely na podložce na zádech, pomalu jsme se přibližovaly zpátky a relaxovaly (uvolnění/napětí/protřepání).

Příběh+Verunky.png

Musím říct, že když jsem poznala Verunku, byla už ve stádiu, kdy byla z nejhoršího venku, proto jsem nemusela tolik dbát na přísná hygienická pravidla a jiné nezbytnosti spojené s počátkem léčby. Nicméně jsem viděla, že některé cviky, které jsou pro ostatní děti naprosto bezproblémové, Verunce nedělají úplně dobře. Celé cvičení s těmito dětmi je hodně o empatii a všímavosti. Lektorům bych doporučila pečlivě rozmýšlet témata, která na lekce budou volit - já jsem například zmínila “leháro” u bazénu, kam Verunka ještě půl roku nemůže a bylo jí to očividně líto. To stejné platí u jídla, některé děti mají nejrůznější diety a při popisování čokoládové fontány nebudou nadšené, z našeho výletu zamáváme mamince a tatínkovi, jen pokud jsme si jisti, že v rodině neprobíhá napjatá situace atd.

Každá minuta s těmito dětmi mi dala ohromně moc a já jsem šťastná a vděčná, že jsem se mohla stát součástí projektu Malá Jóga. Děti, se kterými jsem se měla možnost poznat a zacvičit si s nimi, mě překvapily svou ohromnou sílou, motivací a spontánní radostí. Bylo jedno, jaké cviky jsem s dětmi dělala, vždy jsem se snažila dbát na to, aby se při lekcích co nejvíce smály, uvolnily se a mohly alespoň na chvilku zapomenout na bolest a strach, kterou bezesporu stále pociťují. Všechny děti jsou malí bojovníci, neumíme si představit, čím vším si prošly a stále procházejí. Je to pro ně dlouhatánská cesta, ale já doufám, že i díky projektu Malá Jóga pro ně bude úspěšná a chvílemi i radostná.

Byla bych ráda, kdyby se našlo co nejvíce nadšených a “svítivých” lektorů dětské jógy, kteří by se rádi do projektu zapojili a předávali motivaci, radost a pozitivní energii dětem, které to potřebují. Má to smysl.

tereza_sgn_01.jpg

Zdroj fotografií: Malá Jóga