Nevadí dospět, vadí zapomenout

aneb Terky osobní příběh trochu jinak

Tak přesně tato slova pronesl Letec o dospělosti, když vzpomínal na Malého Prince. A právě to bylo důvodem, proč Terka založila ojedinělý projekt Little Bubbles. Bublinky jí totiž pomáhají, aby nezapomněla, že i ona byla někdy dítětem.

Jak sama říká, bublinky jsou pro ni inspirací a práce s dětmi ji naplňuje. Je to práce jejích snů, ke které ale vedla dlouhá cesta. Zprvu se zaměřovala pouze na výuku angličtiny, k čemuž jí pomohlo i studium pedagogiky a Anglického jazyka a kontakt s dětmi doma i v zahraničí. V soukromí se ale věnovala cvičení jógy, a tak ji jednoho dne jednoduše napadlo, že spojí práci a zábavu. Aby se sen mohl stát skutečností, absolvovala rekvalifikační kurz Instruktor jógy a akreditovaný kurz Metodiky cvičení dětské jógy pod záštitou České asociace dětské jógy, pro kterou nyní vede i vybrané semináře.

Jakou knihu jsi měla nejraději, když jsi byla malá? A jaká byla tvá první kniha v angličtině?

Jako dítě jsem měla ráda Ferdu Mravence, ale nejvíc asi vzpomínám na Děti z Bullerbynu. Lisa, Lasse a Bosse byli o několik let později jedním z důvodů, proč jsem se rozhodla v rámci studentského pobytu odjet do Švédska. Severské země jsou také zajímavé tím, že zde třeba neexistuje dabing. Znalost angličtiny napříč všemi věkovými kategoriemi je tak na velmi vysoké úrovni. Děti se opravdu aktivně učí jazyky ve škole až od 3. třídy, ale přitom o mnoho efektivněji než je tomu ve východní Evropě.

V 15 letech byl mým hrdinou mladý čaroděj Harry Potter, takže když jsem ho přečetla v češtině, logicky jsem se pak vrhla na originál. Už tenkrát jsem hovořila plynule několika jazyky, pomohla k tomu jazyková škola i několikaletá brigáda u firmy s originální českou kosmetikou, a to na pobočce, kde byste češtinu mohli slyšet pouze výjimečně.

 
 

Foto: soukromý archiv Terezy Sitárové

Jaký je tvůj nejoblíbenější citát nebo motto? Řídíš se jím?

Bude to znít asi jako klišé, ale mým dlouhodobě nejoblíbenějším citátem je ten z Malého prince, který řekl, že správně vidíme jen srdcem, co je důležité, je očím neviditelné. Nicméně už asi 7 let si zapisuji do notýsku různé a hlavně neobvyklé citáty (nejen známých osobností a hrdinů knih) a rčení, které si pročítám pořád dokola a ve kterých najdu vždy to tolik potřebné moudro. Nedám dopustit ani na texty Karla Kryla nebo Zdeňka Svěráka. A samozřejmě se jimi snažím řídit nebo se alespoň zasměji tomu, že jsem zase správně neviděla.

 
Screen Shot 2018-02-04 at 14.09.04.png
 

Málokdo ví, že jsi byla instruktorkou spinningu a že ve volných chvílích ráda “létáš”, co ale považuješ za největší zlom, kdy ses rozhodla, že se budeš věnovat hlavně józe?

K józe jsem se dostala po skončení éry házené, kterou jsem hrála od 7 let. Jenže i přes léta, která jsem jí věnovala, jsem se prostě nenaučila pracovat s vlastním tělem, a tak přišly problémy se zády a koleny. S jógou jsem se seznámila až dlouho poté na vysoké škole, kde jsme s kamarádkou absolvovaly první lekci. Ta nám přišla děsně k smíchu, a tak mě ani nenapadlo se s jógou seznamovat dál.

Jenže pak vznikly bublinky, zábavné kurzy angličtiny jsme pořádali v prostorách, kde se cvičila i jóga, a tak jsem tomu dala druhou šanci. Vyplatilo se to, protože jsem jí začala přicházet na chuť, tělu to dělalo dobře, bylo to zábavné i prospěšné. Ale pořád jsem to brala jen jako fyzické cvičení. Pohybu však přibývalo i v hodinách angličtiny, jazyk mě bavilo učit jinak a hlavně tak, aby děti zapojovaly nejen hlavičky. Už dávno jsem věděla, že ze mě nikdy nebude klasická učitelka. Když pak přišel přítel s nápadem spojit angličtinu se zdravým pohybem, začal se rodit nový projekt. Abych mohla dělat věci pořádně, absolvovala jsem několik seminářů, po kterých se stala jóga filozofií a angličtina její nedílnou součástí. Obojí se v bublinkách snažíme předávat tak, jak bych chtěla, aby to tenkrát někdo předával mně.

Dnes řeším jógu spíš na mentální úrovni. Beru ji jako cestu, na kterou jsem se vydala a na které poznávám každý den svoje nové stránky. Nové světlo vnesla do mého života rozhodně i jóga pro těhotné ;)

Víme, že název Little Bubbles symbolizuje bublinky, které chobotnice vypouští, jako by mluvila. Proč jsi vlastně zvolila chobotnici, když se jako jedno z mála zvířat neobjevuje mezi jógínskými pozicemi?

Jak už jsem naznačila, při studiu vysoké školy jsem chtěla vlastní projekt. Když vznikala koncepce pro výuku zážitkové angličtiny, hledali jsme hravé, ale neinfantilní logo a název. Chtělo to něco v pohybu, a tak nás napadla chobotnice s chapadly, z nichž každé znázorňuje něco jiného. Z toho plyne, že nejdříve byla chobotnice a až poté dětská jóga, ve výsledku ale k sobě hezky pasují. A jógovou pozici chobotnice náhodou s dětmi cvičíme :-)

Nápady na básničky a příběhy sbíráš klidně i cestou tramvají, ale jaký je tvůj opravdový zdroj inspirace? A jak tě napadlo využívat místo “klasických” pomůcek originální postavičky?

Určitě mě inspiruje bezprostřednost dětí na hodinách, vždycky přetransformují přípravená témata v nové příběhy, děti vlastně tvoří hodiny tak, aby je to bavilo. Aby jim nechyběly v hodinách nové podněty, chtěla jsem využít originální pomůcky. A tak jsem díky jedné chráněné dílně narazila na Jolanu Provazníkovou, která pro nás tvoří jedinečnou řadu veselých postaviček, Ty nikde jinde nenajdete.

Myslíš, že jsi musela ve svém životě něco obětovat, aby ses stala dobrou jogínkou a uměla ještě k tomu skvěle anglicky? Co ti bublinky za ta léta daly a vzaly?

Určitě by se mohlo zdát, že mi vzaly hodně volného času, ale já jsem jim ho věnovala velmi ráda. Postupně, jak se bublinky stávaly mojí hlavní pracovní činností, se ale více stávaly i koníčkem. Dělám, co mě baví a s kým mě to baví. Bublinky se staly takovou malou rodinou firmou a dnes se na jejím fungování podílím společně se svým partnerem. Hodně lidí asi napadne, že to je právě ta největší oběť, ale nám spojení práce a vztahu naprosto vyhovuje. Máme k sobě stoprocentní důvěru, nemáme před sebou co tajit a každý pracovní úkol, který před námi stoji, prohlubuje náš vztah. Dokážeme se rychle pochopit a sdílet myšlenky.

Největšího prozření jsem ale zřejmě dosáhla právě na začátku těhotenství. V té době jsem měla hodně práce a nenapadlo mě polevit. Až tělo samo dalo najevo, že takhle to dál nepůjde. Ale já ho neposlouchala. I v nemocnici jsem se sháněla po připojení k internetu a bylo pro mě nemyslitelné odložit plánované projekty. Dospělo to až do takové fáze, že se mi při každém zapnutí počítače zvedl žaludek a jeho obsah letěl z těla ven. Několik měsíců poté, co se u mě objevil tenhle syndrom vyhoření, dá-li se to tak nazvat, jsem nemohla pracovat. Neotevřela jsem počítač, nezapsala jediný záznam do diáře. Přítel pak přišel s počítačovou hrou Machinárium, a i přes to, že počítačové hry opravdu nesnáším, jsem se jí každý den 15 minut věnovala. Díky tomu jsem dokázala odstranit blok mezi mnou a počítačem. Jaký je to paradox, já lektorka jógy, s mindfulness výcvikem, pravidelně meditující, jsem se sebou neuměla pracovat a nedokázala jsem na sebe aplikovat své znalosti.

Foto: soukromý archiv Terezy Sitárové

Už můžeme prozradit, že bys ráda vydala odbornou knihu, která shrne všechny tvé zkušenosti i nápady. Nebojíš se, že předáš své know-how veřejnosti a bublinky tak přestanou být jedinečné?

Své znalosti předávám veřejně v rámci seminářů a školení dětské jógy a ve své podstatě budu ráda, když se někdo věnuje výuce jazyka jinak a lépe. Bublinky mají ale ochrannou známku, a tak si samozřejmě to pravé know - how chráníme.